Čarodějka

Vzhůru potokem. Přes Jakubíčkovo pole. K lesu, kde žijí divé žínky. Kolem kopce dolů křoviskem a nahoru po úvozové cestě. Skrz obecní pastvinu a po okraji mokřiny. Zpátky do vesnice. Deset chalup, co se choulí k sobě kolem návsi. Pět dalších roztroušených opodál. To byla její říše. Tady vládla. Tiše a užitečně.
Protože moc znamená závazek.
Poslouchali, když jim dávala rady, ale radit jim byla její povinnost.
Přijali od ní hořký lék a nikdy se neptali, co ji stálo ho připravit.
Prokazovali jí úctu, ale nikdy ji docela nepřijali mezi sebe.
Chránila je. Pomáhala jim. Sloužila. A odolávala pokušení vládnout.