"Ví o nás."
"Kdo o nás ví?"
"No přece on. Vnímá, jak se okolo něj plížíme ve tmě, cítí nás a slyší, jak dýcháme blízko něj."
"Možná bychom se mohli pokusit ho znovu najít!"
"Ale už jsme to zkoušeli mockrát. Nikdy se nám to přece nepovede."
"Nejspíš se jen nesmíme tak lehce vzdávat. Měli bychom se pokusit znovu."
"Akorát nás to rozesmutní."
"Ale představ si, až budeme spolu! Konečně spolu!"
"Na ten okamžik už čekáme hodně dlouho. Ach, příliš dlouho. Takovou dobu jsme sami..."
"Musíme! Musíme! Hned!"
Glum se odvrátil od svého odrazu na hladině jezírka a smutně si povzdechl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit