Prsten

„To je nádherný prsten,“ zašvitořila, když otevřela malou krabičku.
„A není ledajaký,“ usmál se na ní, téměř hrdě nad tím, že sehnal takovou vzácnost.
…
Prsten byl nádherný. Černý kámen na vrchu a zdobené kování kolem.
Tak jemné, tak dokonalé.
Černý kámen skrývající tajemství a smrt.
Myslel si, že je to skvělý dar pro jeho milou. Něco unikátního a jedinečného.
A pak jí našel.
Ležela tam jako by jen spala. Líčka měla ještě zrůžovělá, ale rty bílé.
Prsten na ruce otevřený, stejně tak prázdný jako rozlitá sklenice vedle jejího těla.
Kdyby tenkrát navštívil zlatníka, věděl by, že prsten má rozbité zavírání.