Zadek v mlze

Jack mě pozval do baru. Na skleničku jsme chodívali poměrně často. Divné to začalo být až v momentě, kdy mi poručil ten drink.
„Jakže se to jmenuje?“ zeptal jsem se nevěřícně.
„Zadek v mlze,“ zopakoval.
„Proč se to, proboha, jmenuje takhle?“
„Uvidíš,“ utrousil a přistrčil mi sklenici.
Pil jsem asi třetí, když se ke mně naklonil a s vilným úšklebkem mi pošeptal: „Pojď na záchod.“
Šel jsem. Jack se opřel o zeď zády ke mně. Byl jsem opilý, stáhnul jsem mu kalhoty a přistihl jsem se, že klečím. Zamrkal jsem. Přestával jsem vidět. Obrysy Jackova zadku se rozplývaly... v mlze.