"Tohle opravdu zapotřebí nemám!" vyštěkl Peregrin, vyšvihl se plynulým pohybem do sedla a jal se ujíždět do prohlubující se tmy.
Laureen zůstala stát u vchodu do jeskyně, v očích slzy. Lucienovu ruku, opatrně položenou na její rameno, okamžitě setřásla.
"On se vrátí," řekl. Těžko říct, jestli tomu věřil alespoň sám.
"Nevrátí," zavrtěla hlavou a svezla se na kolena. "Hrdost mu to nedovolí... a navíc nás už nenajde. Všechno to myslel vážně... a víš co je nejhorší?"
Jejich pohledy se střetly. Nadechovala se, aby dopověděla co začala. Umlčel ji prstem položeným na její rty.
Věděl.
Nejhorší bylo, že Peregrin měl pravdu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tolik angstu ve sto slovech :
Charlie
Tolik angstu ve sto slovech :( držím jim pěsti, aby se to zlepšilo. skvěle napsané! :)
Musím se do toho fandomu už
strigga
Musím se do toho fandomu už trochu víc prokousat, protože tohle je naprosto úžasně opravdově napsané..
Podepisuju oba předchozí
Rya
Podepisuju oba předchozí komentáře.
Auauau! Výstižné...
Zuzka
Auauau!
Výstižné...
O fandomu nevím nic, ale
Lee
O fandomu nevím nic, ale tohle je strašně dobře napsané. Silné. A hrozně smutné. (I když co já vím.)
Děkuju vám všem.
Blanca
Děkuju vám všem.
Tahle scéna byla vlastně vůbec to první, co z Kouře a zrcadel existovalo, když mi ten svět před sedmi lety vlezl do hlavy. Je založená na něčem, co mě tehdy hrozně bolelo - takže jsem svým způsobem ráda, že je to z ní poznat.