Nostalgie krušných časů. Bohudík za ně a bohudík, že už jsou za mnou a jiné přede mnou.
,,Na koníka!" říkávala jsem svému nejlepšímu tátovi na světě.
Pak přišel ten cizí pán.
,,Ahoj Pavle!" zdravila jsem. ,,Ty ho znáš?" divil se táta, když jsme přišli domů.
,,Vezmi si věci princezno, odjíždíme."
Rozvod.
,,Není to tvůj táta, tohle je tvůj pravý táta!" řezali mě jako malou, když jsem tátovi řekla omylem táto a tomu nevlastnímu jménem.
,,Proč mě nemáš ráda mami?" ptala jsem se jako puberťačka.
,,Až bude tvýmu bráchovi tolik jako tobě, taky se o něj přestanu zajímat!" vysmála se mi.
,,Mami a to ti nevadí, že je táta pořád na chalupě?" ptala jsem se jako dospělá.
Rozvod.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutné ale krásně napsané.
Brygmi
Smutné ale krásně napsané.
100 slov je málo pro tak
Teresa
100 slov je málo pro tak emotivní kapitolu, ale alespoň malé nahlédnutí, děkuju :-)
Ou, tak to musely být vážně
Azereth
Ou, tak to musely být vážně krušné časy...
Výborně napsáno.