Královi kouzelníci

Potemnělá, bíle vykachličkovaná místnost bez nábytku.
Uprostřed stojí židle, k židli je přivázaný vězeň. Vchází agenti Percival a Tristan.
PERCIVAL (sarkasticky): Jak vzácný dar nám byl dán. Dar doby zlé. To sám Král...
TRISTAN (nalévá z termosky čaj do hrnku): Tu čaje máš, teď řekni nám, my slyšet chcem, co váš plán?
JAMES T. KING (odhodlaně): Říkal jeden prelát, přítel rodinný, že kdo nemá co dělat, bije nevinný...
PERCIVAL (dloubne Jamese do znamení zla): Stůněm z tvých věčných podvodů. Kam jsi šel, kam a z jakých důvodů?
TRISTAN (dává vězňovi pít): Odpusť si dalších slov blití, sérum pravdy dal jsem do pití.
PERCIVAL: Rozkošné, jak ven to zvracíš, zbytečně, lok postačí. Pochybnosti o tom máš-li snad, Merlin sám to dosvědčí.
TRISTAN: Tak dej si říct, vyklop ten plán, plán Pána zla, proč za něj hráš?
Chvíle napjatého čekání.
JAMES: Bezlvádně leží tam láska má i chlouba, její hlas, její zrak říká že jsem trouba. Žiju s ní, ač mi teď, pevně hrdlo svírá... pláč?
Ariano, Ariano! Náš sen plný zdí, vážně odezní? Ariano...
PERCIVAL (sarkasticky): Dojemné.
TRISTAN: Projev hodný Smrtijeda, okázalý, dramatický, ale vlastně úplně na hovno. Skončili jsme, Septime?
PERCIVAL: Skončili, Flanne. Dalmore?
TRISTAN (střelí Jamese mezi oči): Dalmore.