Dvounohé bestie

(kdysi ke konci 19. století)
„Nesnáším je. Všechny. A ty bys měl také, synu,“ hluboký hlas prolomil ticho ve výškách nad ve dne rušným náměstím a s křupnutím se pohnula i hlava jeho majitele.
„A proč, otče?“ zvídavý, jen o trochu jemnější, hlas nelenil ve vyslovení očekávané otázky.
„Proč… to jejich věčné skřehotání... obletují tě, jako bys byl středem světa a než se naděješ, máš plnou pusu a posraná záda.“ Mluvil z vlastní zkušenosti.
„A co ona?“ Zakřupal nesouvisle synáček a ukázal na procházející guvernantku pod nimi.
„Hlupáčku, tohle přeci není žádný ptá… no, ale na slepice by sis vlastně pozor dávat měl.“ Zašeptal Gargoyl.