Vždycky než zvednou kotvy

Anna věděla, že už by dávno neměla plakat. Zdravý rozum jí velel vzchopit se, jít dál. Byla to ale věc, ve které odmítla svůj (i cizí) zdravý rozum poslechnout. Realita se příliš často rozcházela s jejími představami a potřebami, a příliš mocně se vkrádalo, co by, kdyby...
Frederick věděl, že by to už dávno neměl takhle prožívat. Bylo nerozumné chovat vzpomínku na někoho, kdo pravděpodobně dávno zapomněl. Jistě je vdaná za někoho perspektivnějšího. Ale pokaždé, když vyplouval na moře, cítil, že Anna tam někde je a on ji opouští. Cítil se vinen.
K čertu s tou bláhovostí. "Zavelte nástup!" poručil.