Na pochodu

Prošli Teslíny, ponořili se zpět do temného objetí hvozdů, pokračovali na jihovýchod a svítání je přivítalo u Roubenky. Karl okamžitě skočil do řeky, byla čistá, voda klokotala na kamenech a les pronikavě voněl novým dnem. Sotva půl kilometru od nich byl jejich cíl. Svítání se ho nedotklo. Temnota rozpínala svou hrozivou náruč. Chtěla je.
"Radši bych byl na druhém konci světa," řekl Česťa.
"Nejraději bych tě tam poslal."
"Poslechl bych tě, vždyť víš. Kdybys to opravdu udělal."
"Jsem sobec?" zeptal se Karl tiše.
"Všichni jsme, brachu. A tohle může být konec světa."
Vyrazili. Pomalu. Hrdě.
Konec světa nepřichází každý den.