Šeptanda

„Hm, vy ještě neznáte tu story o Vantouchových salamandrech?“ ušklíbl se páťák.
„Ne,“ odpověděla Šárka a Radek pokrčil rameny. Pocházel z početné kouzelnické rodiny a nechtěl vypadat jako trubka.
„Profesor Vantouch je tady choval v 16. století. Chtěl vytvořit hyperinteligentní obojživelníky a taky se mu to povedlo. Někteří tvrdí, že přitom používal černou magii. Tu nejčernější z celýho spektra černi. Jak se salamadrům zvětšoval mozek, tak samo, že rostl i zbytek těla. Nakonec byli skoro tak velcí jako vy,“ namířil na ně páťák prstem „A jednoho dne zdrhli z nádrže. Normálně od Vantoucha odkoukali nějaký magický základy a otevřeli zámek, potvory mazaný. Dostali se do kanálů pod Budčí a založili si tam kolonii. V noci lezli ven a kradli všechny možný knížky o magii, přísady do lektvarů, tuby, nože s druidskými rytinami a podobný srandy. A nejen to...“
Páťák se významně odmlčel.
„V roce 1562 začali mizet prváci, druháci a někteří menší třeťáci. Ztráceli se na záchodech a ve sprchách a tak. Všichni věděli, že za to můžou salamandři. Jen se nevědělo, jestli je žerou,“ a teď páťák ztlumil hlas a naklonil se k nim, „anebo je používají na nějaký vlastní experimenty. Šli jste si takhle po setmění chodbou a najednou se zpoza rohu u sprch vynořil lepkavý spár, popadl vás a zatáhl ho do tmy. Zbyla po vás akorát tak ozvěna posledního výkřiku.“
„Vantouch se spolu se skupinou kouzelníků, kteří měli elitní bojový výcvik, spustil do podzemí a po hrozné bitvě dokázali salamandří doupě zničit. Jenže tím to neskončilo.“
Radek polkl a Šárka se zamračila ještě víc.
„Několik salamandrů prý uniklo. Tutlalo se to, ale fakt je, že profesor Vantouch opustil školu podél Zákolanskýho potoka směrem na Vltavu a nakonec to vzal kolem Labe. Zmizel kdesi na moři. Říká se, že jeho potomci tam dodnes hledají uprchlý salamandry, protože moc dobře vědí, že se jednou vrátí a … no, asi si dokážete představit, co se stane.“
Páťák se kradmo rozhlédl.
„A možná se to už stalo. Občas jsou tu v noci slyšet plácavé kroky a šplouchání, co přicházej odněkud zdola, zpod podlahy. Tak si dávejte bacha, špunti.“
Otočil se k odchodu a rozloučil se se slovy: „Užijte si prvák.“
„Vymýšlí si,“ zavrtěla hlavou Šárka, ale nevypadala moc přesvědčeně.
Co se Radka týče, ten se rozhodl, že nepůjde v noci sám potmě na záchod, i kdyby měl prasknout.