Někdo má a někdo nemá

„Aby bylo jasno, šmejde, jsi v pěkném maléru. Sedíš tu na policejní stanici a my toho na tebe máme dost, abychom tě poslali do chládku na pěkných pár let. Tvoje štěstí ale je, že nejsi ten, koho chceme. My jdeme po Antoniovi a jeho bandě. Že je to tak, Ralfe.“
„Jasně, šéfe,“ kývl mladší policista.
„Doneslo se nám, že jsi největší zbabělec z téhle zavšivené partičky a navíc idiot. Takže nám teď hezky zazpíváš, kde se Antoniova banda schází, jména všech členů a datum nejbližšího obchodu.“
„Ale já to neumím.“
„Co neumíš?“
„No zpívat. Nestačilo by, kdybych to jen řekl?“