Nevymřeli

Cyril nerad vstávání. Je těžké ho vytáhnout z postele, a co teprve v zimě, kdy si tolik libuje v zachumlávání se hlouběji a hlouběji do hřejivé říše peřin a snů. Proto se každý diví, když Cyrila vidí učesaného už v sedm deset, jak s úsměvem krmí morčata.
Cyril rád tajnůstkaří. Snídani zanechává nedotčenou na kuchyňském stole. „Dnes poznávám blaženost v srdci, jídlo je zbytečné rozptylování“, říká, když odchází. Se vztyčenou hlavou kráčí po chodnících. Nikdo to ještě neví, ale Cyril se rozhodl. Stane se gentlemanem.
A tak, v sedm padesát, je připraven, a pyšně otevírá dveře té nejkrásnější paní učitelce.