Jedna z černých skvrn

Jednou jsem byl s rodinou v ZOO.
Matka potkala kamarádku a daly si víno.
Chvíli jsem nedaleko pozoroval tučňáky. Vypadali dobře naložení, cupitali ve výběhu a štěbetali.
Šel jsem dál, až někam, kde nikdo nebyl, k výběhu pelikánů.
Jeden z nich vypadal zraněný, kulhal podél kraje výběhu.
Bylo by lepší kdyby umřel, co tak ukončit jeho trápení? Vidíš, ten velký kámen. Stačí jenom málo. Vždyť stejně jenom trpí!
Vzal jsem ten kámen a pustil jej na pelikána.
Jenom žuch, a bylo po něm.
Nikdo nepřišel na to, co jsem udělal.
Nikdy jsem o tom nikomu neřekl.
Stydím se i dnes.