Poslední, co si pamatovala, byla cesta na každoroční trh, skupina cizích obchodníků a darované jablko. Probudila se v cele. Dveře se otevřely, stará žena jí hodila bílé šaty, podobné rubáši, a černý závoj.
"Připrav se na oslavu!" přikázala.
Když se dveře otevřely podruhé, byla oblečená. Dva strážci ji vyvedli temnými chodbami ven. Sluneční světlo ji oslnilo a závoj, který jí přetáhli přes oči, jí zastínil výhled. Všimla si jen kruhu lidí s podivně nepřítomnými pohledy. Uprostřed stál muž, který hleděl na - nebo skrz? - ni. Vydala se k němu, přitahovaná jeho pohledem. Nevšimla si, že ji stráže opustily.
Poklekla před tím mužem, jako poslušná loutka. Šeptal stále dokola nějaké slovo, ale rozuměla jen samohláskám - EIAA - nedávalo to smysl. Strhl jí závoj. Něco za sebou uslyšela, ale nemohla se otočit.
Pak její mysl zaplavily obrazy.
Dívka v bílém, podobná jí samé, klečící uprostřed kruhu.
Za ní přibližující se monstrum - znetvořený člověk s hlavou ryby.
Dívka se otáčí, vykřikuje.
Příšera trhá křičící hlavu od zmítajícího se těla.
Dívka se otočila. Uviděla přesně toho samého netvora, jako v představách. Vykřikla a snažila se zvednout a utéct. Ale neměla šanci. Poslední, co uslyšela, bylo její jméno, vyslovené ústy všech shromážděných. Poslední, co uslyšela, bylo "Sedmikráska".
Fandom: originální, mělo být trochu ve stylu Stephena Kinga
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit