Osobní souvětí

Když se mě moje prateta zeptala, jestli ze mě bude jednou hérečka a já jen pokrčila rameny, ona konstatovala, že tak se dřív říkalo kurvám, já znova jen pokrčila rameny, protože mi na čelo přilepili nálepku "rodinného umělce" a ze mě vzniklo takové individuum, o kterém mají příslušníci famílie nějakou iluzi, která vznikla na bázi setkání jednou za tři měsíce, jenže ta moje pravá identita, jestli jsem někdy nějakou měla, se už ztratila mezi propůjčenýma divadelníma identitama, že jediný, co už není iluze je snad moje chuť pít a jediný, co je na mě uměleckýho je, že jsem naprosto umělá.