Nejdříve jsem si lámal hlavu co napsat. Pak mne ale osvítil duch svatý. Protože se považuji za vtipného člověka, který velmi, ale opravdu velmi rád rýpe do lidí, rozhodl jsem se, že se s Vámi pokud bude dobré téma, podělím o některé mé zážitky z práce. Původně to měl být rozhovor mezi Tobiášem a mazlíkem z Nočního klubu, ale přeci si Vám nebudu kazit pocit z toho, jak to bylo doopravdy.
„Je to tady! Už je to tu!“ vtrhla kolegyně do kanceláře a okamžitě se hrnula ke svému stolu, natěšená jako dítě.
„Co?“ zeptal jsem se přiblble.
„Nová zásilka od Avonu. Lucka mi ji teď přinesla!“ usmívala se, jak měsíček nad hnojem.
„Aha.“ protáhl jsem znuděně a sledoval, jak dychtivě vyklepává pytlíček s ne zrovna levnými proprietami.
„Jo! Jo! Jo!“ začala nadšením poskakovat na židli.
Zakroutil jsem hlavou. „Ukaž!“ nechal jsem se zviklat jejím nadšením a vzal do ruky malou tubičku.
„Perfekt faces printer?“ schválně jsem zkomolil název, „to si jako natiskneš novej ksicht?“ jen tak, tak jsem uhnul letící sešívačce.
Pro upřesnění. Kolegyni je 36 let. Další záblesky, budou následovat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No tak, nesměj se našemu
Carmen
No tak, nesměj se našemu nadšení z balíčku barevných a voňavých a někdy i blýskavých věcí! :D (Nepochybuju o tom, že podobně budu jásat i v sedmdesáti, pokud tedy balíček někam neodložím a nezapomenu kam... nebo nezapomenu na balíček...)
Ale sešívačkou by to fakt bolelo...
když mne to přišlo hrozně
Marek
když mne to přišlo hrozně vtipný ji vidět. to rozbalovala jak já Kinder vajíčko :D