Tohle téma mě trošku potrápilo, ale myslím, že jsem z něj elegantně vybruslila. A celkem se i zasnila. Nějak mi to letošní dmd uteklo skoro bez záseků, nepočítám-li týden bez počítače u rodiny na moravě, kdy mě potrápilo spíš to psaní než vymýšlení.
Už od dětství jsem milovala čtení knížek a byly časy, kdy jsem dokázala za den přečíst klidně knížky tři. Myslím, že nejvíce jsem jich přečetla asi sedm za jeden den, ale to byly tenčí knihy, těch „regulérních“ třísetstránkových bylo jen pět. Většinou mi těch sto stran zabralo hodinu.
A bylo mi jedno, o čem čtu, hlavním hrdinou mohl být okouzlující idiot nebo logicky uvažující detektiv, důležité bylo to, že mě knížka vtáhla do svého děje a já jsem prožívala události v ní popsané. Teď při dětech, čtu velmi málo, ale i tak mě hodně knih potěší a vtáhne do děje.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé, to znám :D. I když tedy
Esti Vera
Jé, to znám :D. I když tedy na sedm knih za den jsem se nikdy nedostala (a už asi ani nedostanu, i když možná někdy o prázdninách bych to mohla zkusit). Posílám kachnu!