Spoutaná

Posledních pár týdnů bylo stále těžší vidět v ní tu ženu, kterou tolik miloval. Ztrácela se mu před očima. Každičký den se změnila, každičký den přibyla nová bolest, nová vráska. Každičký den se jí z tváří ztrácela barva. Stále víc a víc.
Mělo jí to pomoct. Ovázáná ruka se zavedenou kanylou byla slabá. Vzduch ložnice čpěl zvratky. Ona taky.
A nejhorší byly chvíle, kdy seděla na nemocničním lůžku, změněná k nepoznání, spoutaná hadičkou, kterou do ní pumpovali všechnu možnou chemii. Holohlavá, šedivá, a tak strašně strašlivě smutná.
Jako by se kanyla náhle změnila v obrovský sosák, co jí krade život.