Hra

„Viktore!“
„Nemůžu!“
„Chtěli jsme si zahrát!“
„Máma je v práci. Hlídám ségru. Zítra?
„Doučování.“
„Pozítří?“
„Trénink. Můžu o víkendu.“
„To jsme u táty.“

Viktor čte pravidla: „Souboj titánů. Hráči si zvolí svou virtuální postavu. Ségra, musíš pořád popotahovat!“
„Já chci kaky hrát souboj kikánů.“
„Nikolo, nehuhlej.“
„Nehuhlám. Špakně slyšíš.“
„Nehádejte se, hrajem. Má to zvukové rozhraní. Každý řekne svoji superschopnost.“

„Já jsem teda dost zklamanej. Prej jedenáct let na tom makali. Víš, co to muselo stát? Jen jsme se hodinu motali v pořád hustějším lese a zakopávali o kořeny!“

„Nikolo!!! Cos přesně řekla!“
„Jsem Medusa a můj pohled přináší smrk!“