Pohov a pohoda

Stejně jako v osmém století před tím hipíkem, co měnil vodu na víno, i o skoro pět tisíc let později byla role žen ve vikinské společnosti dost podobná: mohly si sice dělat, co chtěly, ale většina jich zůstávala doma a udržovala oheň v krbu, zatímco jejich praštění manželé putovali vesmírem, plundrovali a zapisovali se do hrdinských písní.
Lady Thrúðr, velitelka sboru valkýr a dcera boha hromu, to měla dost podobně.
Když tedy svého drahého viděla, jak se ozbrojuje a naloďuje, prostě mu zamávala, přiložila a šla si hodit nohy nahoru, aby měla dost síly ho pak tradičně vytáhnout z maléru.