Děda a dekorum

Situace se vyvíjela dobře. Písek sice pořád divně smrděl, ale nedalecí ozbrojenci ho nabrali pár pytlů, naložili to do bizarního stroje a odletěli kamsi pryč, takže si trojice za kameny mohla oddechnout. Než si uvědomili, že teď už je to představování nemine.
„Nás cesta nejspíš dlouhá čeká teď, tak Edvin Harmaanen se klaní vám,“ uklonil se Edvin dosud neznámé slečně a ta to ocenila pukrletem.
„Těší mě, pane, já jsem...“
„...tak plochá, že bych si na tebe mohl vylepit inzerát na lepší společníky?“ doplnil otráveně děda v plášti a nastavil Edvinovi ruku k plácnutí, nicméně na to bylo ještě brzy.