Kouzelné aquabely

Utíkám, co mi nožičky stačí, pryč, pryč! Běžím a najednou cítím něco dalšího, něco oslnivě všeobjímajícího v srdci a v kopýtkách netušenou sílu. Jediným mohutným odrazem vzlétám a obloukem dopadám do vody.
Jako bych slyšel hrát hudbu přímo uvnitř mé hlavy. Koukám na sourozence a ti mi souhlasným chrochtnutím potvrzují, že oni též. Nadnášeni průzračně čistou vodou se dáváme do tance. Netušil jsem, že bych mohl být schopen takové ladnosti. Synchronizovaně vytváříme vlastními těly na hladině nádherné obrazy.
Děti na břehu se nestačí divit. A já si užívám ten moment, kdy nejsem jen prasátko, ale součást něčeho většího a krásnějšího.