Je krásné být doma

Je to tu, konec války. To znamená, že už tě nikdy neuvidím. Nesnesitelná představa!
Odhodlám se a políbím tě. Možná je to chyba, ale je to moje poslední zoufalá naděje. Ty mi však polibek vracíš. Je to nádherné. Vznáším se do oblak. Zároveň cítím, jak morálka v hlubinách mé duše umírá. Ale já nelituji. Naopak.
Pohled modrých očí do mých a to něžné zašeptání: "Hawkeye".
Ne, nelituji. Proč také? Právě jsem se narodil.
* * *
Vracím se domů. A Francis jede se mnou. Brzy už z něj nebude kněz.
Vrzání pantů upozorní tátu.
"Vítám vás, chlapci moji."
Ano, je krásné být doma.