Úkol pro Marvina

„Marvine, já tě prosím! Vždyť už se to nedá vydržet.“
„Neřekl bych, že drobná oprava vybavení lodi přispěje ke zvýšení snesitelnosti života a existence celkově.“
„Prostě se seber a běž. Jako robot bys mi neměl být schopen odporovat. Jak to děláš?“
„Poděkuj vynálezci robotů s opravdovou lidskou osobností. Sám toho zřejmě lituje – jeden z jeho výtvorů ho nedávno zabil. Ale tebe to stejně nezajímá. Tobě záleží na slunečné povaze dveří, ne na historkách maniodepresivního robota. Jak nešťastné.“
„Marvine!“
„Vždyť už jdu.“
„A hlavně na ně nemluv.“
O pár minut později, první dveře.
Vrzyvrz.
Mmmm, ách.
Mmmm, krš chrp ííí buch!