Čekám, až se vrátíš

Stein skřípal zuby a mumlal všeliké kletby. Matěj seděl u stolu, ruce sepjaté. Snad se i modlil.
Ve vedlejším pokoji plzeňský kat právě prováděl neurochirurgickou operaci. Čertovo vejce puklo.
Po bůhví jaké době Mistr Roth vyšel ven. Unavený, bledý, ruce se mu třásly.
„No, pánové, teď je to na seržantovi a Bohu.“

Jaroš ležel v posteli, hlavu ovázanou, na čele stály kapky potu. Pak horečka ustoupila, kůže byla studená, suchá, bledá až do modra, dech se téměř ztratil.
„Jako by byl...“
„Není.“
„A kde je?“
Stein pokrčil rameny. Kde seržant bloudil, nevěděl. Ale schránka jeho duše tu na něj čeká.