Catra se cítila klidná, prázdná, poslušná. Její věčná zuřivost a žal neexistovaly, vše vystřídala pokora.
A chlad, který se rozléval v jejím těle. Jako kdyby byla jen nádoba pro příkazy.
Jedna její část křičela, ukrytá někde daleko. Křičela a bušila na dveře, ze kterých se nemohla dostat. Nemohla ho dostat ze své mysli, Horde Prime byl s ní a ona byla Horde Prime.
Probudila se zpocená a vyděšená, s bušícím srdcem.
„Ššš, všechno je v pořádku,” konejšivý hlas.
Jen sen. Jen noční můra.
Catra se dotknula drobné ranky na krku, připomínky, že všechno je nakonec v pořádku.
„Ahoj, Adoro,” zašeptala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Neznám-li fandom, prokmitává
Faob
Neznám-li fandom, prokmitává mi tím "upírský" motiv, ano, tak nějak to mohla cítit hrdinka v Stokerově Draculovi, co bledla a bledla... Jenže tady "ranka na krku" naopak připomínkou, že se nemusí bát! Krásně sepsáno!