…nevyjde měsíc, leč zbudit můj sen
o krásné Annabel-Lee
a nevyjdou hvězdy, leč roznítit zrak
mé krásné Annabel-Lee -
tak celou noc ležívám s bolestí
u krásné své mrtvé nevěsty,
v té truchlivé hrobce v přímoří,
v tom truchlivém hrobě při moři…
Již řádka let uplynula od činu závisti rajských i pekelných tvorů – netvorů, jenž schvátil a zabil mou krásnou Annabel-Lee. Již řádka let uplynula od chvíle, kdy ulehla v hrob v městě při moři, kolébána slaným zvukem nočních vln.
Však i nyní oplývá půvabem, třebaže od dřívějšího bytí odlišným. Porcelánově bledá pleť nabírá na průhlednosti, řasy se v přímořském větru chvějí – snad pod tíhou snu. Chlad kobky zbarvil propadlá líčka purpurovým odstínem stejně jako mdle popraskané rty, mezi kterými se nezřídka mihne útlé červí tělíčko na své cestě mezi lebkou a útrobami.
Jak spanile živá je má milá ve své smrti…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit