Zbraň u hlavy

„Už toho, prosím, nech!“ hysterický podtón jeho hlasu prosycoval potemnělou místnost, avšak k mým uším nedoléhal s přílišnou účinností. V rozšířených zorničkách pulzoval vzdor. Přerývavé vzlyky spolu s trhanými nádechy kouzlily ironickou symfonii. Usmála jsem se nad tou melodií a poodstoupila o dva kroky vzad. Klapání podpatků na chvíli zaplnilo ovzduší a přehlušilo vše ostatní. Poté se opět vrátil nářek.
Vnitřně jsem toužila přestat, avšak v hlavě se mi rozezněla chraplavá věta: „Přeci nechceš být jen další slabý kus, Mono.“ Strnule jsem přikývla. Strach mne ochromil a pod tíhou větších sil, než byla ta moje, uvolila jsem se krutě pokračovat.