Přišli jsme dřív

Jezdci vjeli na mýtinu. Nesly těžké kroužkové košile a tlusté prošívanice. Přilbice přitahující sluneční paprsky jen sálaly teplem jak jako roztopená pec.
Uprostřed mýtiny stála samojediná postava... Dlouhovlasí elf v kožené zbroji a zdobeným pásem s toulcem a lukem přes rameno. " Jak se daří... " začal čekající, když jeden z jezdců vytáhl síť a jiný nosítka " Na něj, živého... "
Elf zapískal. Z poza stromů vyletělo několik šípů, všechny našli své cíle.

Elf zprudka skočil po prvním jezdci a strhl jej ze sedla. Ten se chtěl bránit, nůž pod krkem mu to rozmluvil. " Nyní si přátelsky promluvíme." Řekl dlouhovlasí velitel.