Když jí bylo pět a umřel její první křeček, samozřejmě ho obrečela. ,,Nebreč," říkali jí rodiče. ,,Byl už starej, víš? No tak, už neplakej."
Když jí bylo šestnáct, poprvé pocítila zlomené srdce. ,,Hlavně kvůli němu nebreč! To si fakt nezaslouží, debil jeden," utěšovaly ji spolužačky.
Tvářila se statečně. Před nima. Brečela pak potichu v noci do polštáře.
Občas ji dojala nějaká blbost. Romantický film, písnička. ,,No co, jsem holt trochu cíťa," hájila se. ,,Nejsi náhodou trochu přecitlivělá?" Popichovaly ji kamarádky.
Když jí bylo dvacet, zemřel jí děda.
Zpočátku vůbec nebrečela.
Nešlo to totiž.
A pak brečela dlouho. A neskrývala to.
Je v pořádku, být cíťa. Je v pořádku, neskrývat emoce a pocity a hlavně, je v pořádku a důležité! brečet. Dusit emoce v sobě, tvářit se silně a zadržovat pláč není vůbec zdravý. A že někoho dojme po stopadesátyosmý ta samá písnička a začne slzet u refrénu, no a co? :) Neberte mu to, ať si slzí :)
A taky je pravda, že když někdo zažije velký šok nebo bolest, někdy nedokáže hned plakat, nějakou dobu to může trvat. Asi to má nějaké odborné či psychologické odůvodnění, nevím. Ale je to tak.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to pravda
Aries
Je to pravda
Jo, tak to přesně je
Tora
Jo, tak to přesně je
Ještě nezdravější než
Peggy Tail
Ještě nezdravější než pospíchat v neděli!
Přesně tak!!! :)
Queen24
Přesně tak!!! :)
A je to přesně tak, jak píšeš
Faob
A je to přesně tak, jak píšeš: když pak něco pořádně nevypláčeš, skryje se to v Tobě a bobtná. Co slzy neodplaví, tím srdce zrezne.
Nádherně řečeno. Nemám co
Queen24
Nádherně řečeno. Nemám co dodat, děkuji, a souhlasím :-)))
No, je to samozřejmě pravda.
Esclarte
No, je to samozřejmě pravda. I když v těch příkladech to lidi samozřejmě myslí dobře a asi bych taky řekla, že nějaký pitomý kluk za to nestojí. Potíž je asi v tom, že lidi nechtějí vidět ty slzy, a ty jsou přitom jen vnější projev toho, že je něco špatně. A přitom bez nich je to horší.
Snad úplně nejhorší v tomhle směru byl otec, který mi jednou už jako dospělé (!!!) jednou, když jsem byla na dně, řekl protivně veselým hlasem: "Co bulíš?" (Grrrr!)
Souhlasím. Lidi většinou asi
Queen24
Souhlasím. Lidi většinou asi neví jak se chovat, jak reagovat, tak řeknou Nebreč... Ale když jsme někde o samotě, tak se nám zpravidla nejvíc uleví, když se právě můžeme vybrečet. No jo no, od blízkých to holt někdy bolí ještě víc, když nás "nepochopí" nebo je jim to jedno. Třeba ani není. Třeba taky jen nevědí jak reagovat.