Rovnováhy

Naše životy jsou křehké planety
putují touž drahou jako před lety
putují svou říší temnot poháněné touhou po cíli
otroci paprsků světla jako u lamp noční motýli
Šla jsem jednou domů brzy k ránu
svítalo a svět podoben oceánu
třpytil se jak střepy ze skla od hodin
Miliony lidí právě žijí bez rodin
miliony lidí brzy už se do propasti zřítí
miliony lidí brzy poddají se strachu z žití
Nechala jsem dál svou Zemi plouti po oběžné dráze
nevšimla jsem si však že můj svět je právě v rovnováze
Světlo zhasne štěstí snadno vybledne
nikdy nepostřehneš že je zrovna poledne