Byli absolutně odkázáni na počasí. Mohli si určovat kam půjdou, kde se usadí, kde budou lovit, ale svrchovaným pánem nad jejich životem a smrtí bylo vždy počasí. Ono mělo poslední slovo. Koneckonců darovalo jim oheň a ten se stal jejich největší zbraní. Proto mezi nimi nebyl jediný, kdo by před ním neměl respekt. A tak žili.
Malý chlapec si vesele hrál a vyhraboval do hlíny žlábky. Pak spatřil, že děvče, které sedělo vedle něj, drží jakýsi lesklý kamínek. Vzal jí ho. Chtěl ho pazourkem rozbít, když tu vyletěla jiskra. A z jiskry byl oheň.
Od té doby byli svými pány.
Uznávám, že křesání je poněkud přeneseným třením, ale koneckonců teplo, které při křesání vzniká, je také dáno třením.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit