Jako Slunce

Enjorlas byl jako Slunce. Zářivý, spalující, nedotknutelný. Apollón se mu neříkalo pro nic za nic. Když přednášel v Musainu, bylo to jako koukat se přímo do slunečních paprsků. Oslepující, ale přesto nádherné. 

Grantaire na něj dnes takhle hleděl, avšak z patřičné dálky. Občas sledoval celé jeho tělo, jindy jak s vášní gestikuluje rukama… Vlastně jeho přednášky málokdy vážně poslouchal.

Teď mu však koukal přímo do tváře. To však musel dělat z ještě větší dálky, protože kdyby se jejich pohledy náhodou střetly, mohl by se spálit. 

Grantairův zrak se upřel na jeho čelo, pak na oči a postupně sklouzl ke rtům.