Den, kdy jsem nepolíbil!!! ropuchu

Vynořil jsem se, razantně pohodil patkou a upřel šlechtický zrak do sluneční záře. Seděla na kameni, od hlavy po něžný hřbet zaflákaná bahnem. Ropucha Nádherná. Zatmělo se mi před očima. Poprvé v životě jsem se zakoktal.

„Pojď di, ó spanilá. Ať tě konečně seřvu!”

Hupsla do jezírka a vystrčila na mě zadek.

Rychle jsem zaostřil. Modré krve by se ve mně nedořezal! Byl to žabák!

Takové faux pas! Rychle jsem couvl a rozhodl se uvést věci na pravou míru, jemně a v pravdě diplomaticky. V dobré víře jsem vyhrknul: „Ale fujtajbl, vždyť je to skokan!“

Líbací sny šly ke dnu.