Když musíš, tak musíš

Nastala nečekaná událost.
Na stole se mi objevila dobrá fanfikce. Sakra dobrá fanfikce!
Její nevýhodou je, že je dlouhá.
Nevím, jak vy, ale umím bez problémů číst za chůze, a to i do schodů, a to i jezdících a experimentálně ověřeno též měnících polohu. Občas se uchechtnu, narážím do nejmenovaných studentů a profesorů a podobně.
Náhle (asi v šest večer) tma.
Nemám dočteno!
„Je noc po svaté Hedvice
Na nebi temném hlubokém
Chvěje se světlo Měsíce
A letos jako před rokem
Nad močálem rej bludiček!“ deklamuji.
„Co to má dělat?“ ptá se zvědavě San.
„Světlo!“
Nedělá.
Ale Gwen má baterku.