Strach

Můry procitnou. Rozevřou křídla. Místností zaskučí vítr, postrčí ho vpřed. Metoděj udělá krok. Malvína couvne, ztrácí oporu. Vytřeští tmavé oči. Za zády se jí šklebí obrovské rozevřené okno. Kudrnaté vlasy ožijí a vyletí do noci.

„Dost!” zašeptá holčička. 

V poslední chvíli se zachytí o zlacený rám. Nachází potřebný balanc. Zuby jí drkotají, černé vlasy žijí svým vlastním životem.

„Nebojím se tě!” vyrazí ze sebe. Dívá se do země. Hlas jí přeskakuje a z nosu jí po malých kapičkách vytéká krev.

„Lže!” šelestí rudočerná křídla. „Dobře se podívej, celá se třese!”

Metoděj zbledne a sevře ruce v pěst: „Nauč mě to!”