Můrník

„Pojď se mnou, ukaž mi, jak se nebát.”

Malvína zdvihne oči. 

Místnost se rozplyne.

Holčička stojí uprostřed hvězdného nebe, před sebou vidí jen malého ustrašeného kluka s motýly ve vlasech. Natáhne ruku. 

Můry zasyčí. Nocí se rozletí sametová křídla. Třepotají se, šustí, temnotou zakrývají hvězdy i duhovky. Skutečnost, sny i obě děti se roztočí v obrovském víru.

Břink. Rozbité sklo sněží do zimní zahrady. Děti zachrání vistárie. Metoděj se chytí větvě a polekaně cukne. Je mezi vejci. Na každém listu, stonku a dokonce na kmeni jsou nalepené tvrdé zažloutlé kuličky.

Malvína do něj šťouchne loktem: „Copak jsme přistáli v kurníku?”