Nová paměť

Temná obloha se roztrhne, na děti dopadá první slunce. Malvína přivře oči. Skrz řasy vidí stín. Sklání se nad ní. Voní. Tiše šeptá.

„Udělej to zlehounka, jako dech ve vlasech, jako pohlazení motýlích křídel.”

Mámin hlas, jemný úsměv. 

„Vzpomínám si…” Malvína  začne vyprávět.

Drobnosti. Nedůležité střípky, které ji těší. Malé barevné obrazy, co přehluší strach.

Metoděj slyší. Přisedne blíž. Vpíjí se do Malvíny pohledem. Bezbranný hltá každé slovo. 

V Malvíně zahlodá červík pokušení.

Teď! Má ho ve své moci. Může si vymýšlet. Přijít s lepšími příběhy. Dát mu víc lásky i bezpečí. Změnit osud.

Otevře pusu. 

Zmlkne. 

Ví, že nesmí.