Co se v mládí naučíš

Tylda se domů vrátila pozdě. Že je něco špatně si všimla už v předsíni. Dveře byly nedovřené, ačkoliv by přísahala, že zavřela. V domě se nic neozývalo, všichni spali. Až na jednoho, který tiše číhal.
Opatrně se vydala nahoru, vyhýbajíc se vrzavým schodům. Dveře nejdřív pootevřela jen na skulinku a když se nic nepohnulo, rychle je rozrazila dokořán. U závěsů se hrbil známý zlověstný stín. Rychle přiskočila k posteli.
Pod pokrývkou nahmatala pohrabáč. Vždycky tam měla nějaký pro jistotu schovaný, na tom jediném místě, kam strašidla nemůžou.
"Díky, slečno Zuzano," zašeptala si potichu pro sebe a vrhla se na bubáka.