Nejen tuleni rádi tulení

Za nejvyššího přílivu uronit do moře sedm slz...
Stála po pás ve vodě a připadala si unaveně, jako by tržní hodnotu měla její kůže a ne cizí. Neplakala. Jen vlnám odevzdala pocit osamělosti a stesku, jindy hluboko pohřbený.
Jenže koho by to lákalo? Selkie masochistu?
Když se obracela k odchodu, málem do něj narazila. Oči měl tmavé a usměvavé. Hladily pohledem.
Ale jen do chvíle, než se Jessie vynořil zpoza útesu a zamával jeho kůží jako kapesníčkem. „Já věděl, Adlerová, že jako neuspokojená ženská zaválíš!“
Nahému muži věnoval hodnotící pohled, pak zářivý úsměv.
Ten delfínodlak v Řecku mu evidentně nestačil.