pátek, 1. března 2019
Helga zorganizovala večeři v indické restauraci Shubham. Prý – abychom utužili náš kolektiv. Takové ty obvyklé kydy jako, že už jsme si dlouho nikam nevyrazili, že pořád jen ležíme ve skriptech a potkáváme se maximálně na chodbách nebo ve studovně. Já teda nevím, ale když už se někdo rozhodne studovat tak náročný obor, jako je medicína, musí počítat s tím, že nebude každý pátek naložený v hospodě. I když teda, někdo jako Helga a Liam asi ne. Ti jsou v baru i třikrát do týdne.
Ale jo, to setkání bylo… fajn. Když člověk přetrpěl všechny Liamovy chytrácké řeči, Helžiny neustálé stížnosti a Brianův záchvat úzkosti při zmínce o seznamu povinně absolvovaných praktických výkonů. Říkala jsem mu, že by měl změnit obor, poněvadž o třepajícího se ratlíka žádná pohotovost nestojí. Určitá míra obav je na místě – nutí nás k pokoře a zabraňuje lhostejnosti a laxnímu přístupu. Ale neurotik podle mého názoru do klinické praxe nepatří. Má v hlavě spoustu teoretických znalostí, má analytické myšlení, proč nejde do výzkumu? Jasně. Jeho táta to dotáhl až na šéfa anesteziologie ve Wimbledonu, takže on má pocit, že se mu musí vyrovnat nebo že se to od něj očekává, jenomže podle mě akorát ztrácí čas. Každý by měl být schopný zhodnotit svoje předpoklady a přiznat nejen sobě, ale i okolí, že na některé věci prostě nemá. Know your limits – get over it… Když skončím na urgentu s obstrukcí dýchacích cest, chci, aby nade mnou stál Viktor Krum, který bez váhání sáhne po skalpelu a provede tracheotomii. Rozhodně netoužím po tom, aby kolem stepoval doktor, který bude přemýšlet, co asi můj stav způsobilo, a potom se bude snažit kleštěmi vyndat cizí těleso z krku, zatímco já se budu dál vesele dusit. (Tohle bylo mimochodem předmětem naší poslední praktické ukázky na pohotovosti.)
Předkrm i dezert jsem na rozdíl od ostatních vynechala, objednala si jehněčí rogan josh a jedla ho tři hodiny. Což samozřejmě podnítilo Helgu k tomu, aby začala zlehčovat můj problém s nadváhou. Nevím, jestli to dělá proto, že si myslí, kdovíjak není milá, nebo proto, že ji ve skutečnosti sere její neschopnost u čehokoli vydržet déle než pár týdnů, každopádně mi v jednom kuse podsouvá, jak se zbytečně omezuju a že podle ní má mít ženská pořádné tvary. Ohradila jsem se, že s tímhle tvrzením nesouhlasím. Podle mě je jedno, jak ženská vypadá, pokud je se sebou spokojená. Ale já se sebou spokojená nejsem. A je logické, že se s tím snažím něco dělat. Na to mi Helga řekla, že podle jejího názoru se zbytečně mučím, jelikož spokojená nebudu nikdy. Že to mám v povaze a že i kdybych vypadala jako Miss Universe, vždycky na sobě budu hledat jenom chyby. Touché. Nicméně ty plněné taštičky se sirupem jsem si stejně nedala.
V druhé půlce večera se u stolu začala probírat Patricia Rakepicková, takže veškeré napětí zmizelo a nahradily ho salvy smíchu. Tahle známá nymfomanka totiž dnes dopoledne opět dorazila na pohotovost s obvyklým cílem uvádět do rozpaků a sexuálně obtěžovat doktora Lloyda. Na recepci rovnou nahlásila, že požaduje, aby ji ošetřil on a nikdo jiný, na dotaz vrchní sestry, s čím se dostavila, odpověděla, že jí na levém stydkém pysku hnisá zarostlý chloupek, a pak dvě hodiny trpělivě čekala, až se jí doktor Lloyd ujme. Poté, co se neúspěšně pokusil přehodit tuto nepříjemnou povinnost na doktora Pottera, rezignovaně vzal pacientčinu naditou kartu a přesunul se na vyšetřovnu šest. Po pěti minutách dovnitř vpadl doktor Black, který na e-shopu objednával lampičky na noční stolky a nutně potřeboval znát Edwardův názor. Patricia se právě svůdným hlasem ptala doktora Lloyda, jestli to byla právě ona, kvůli komu se rozhodl vrátit zpět do Anglie. Doktor Black ji zchladil prohlášením, že to byl on, načež Edwarda políbil, stiskl mu zadek a než odtamtud zase odešel, ujistil se, že večerní sex v autě platí. Byla jsem u toho, když Rakepicková o chvíli později na recepci hulákala, že je to naposled, co tuhle nemocnici navštívila. Mám dojem, že kámen, který doktoru Lloydovi spadl ze srdce, zaslechli i dole v márnici.
Domů jsem se dostala něco po jedenácté.
Že tam najdu Deana sedět v kuchyni s Leslie a klábosit nad hrníčkem kafe, jsem fakt nečekala.
Ale vlastně jsem ráda, že si ti dva padli do oka.
Je fajn, když váš přítel vychází dobře s vaší kamarádkou.
A Leslie se by se nejspíš za kamarádku označit dala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit