16. kapitola – Nenarozeninový dort

16. kapitola
Nenarozeninový dort

Ať Šárka čekala cokoli, nepředpokládala, že se svět během jejího stonání a procházení sny jaksi… přehoupne. Zhoupnutí v tom rozhodně sehrálo roli, protože Šárka měla ještě pořád pocit, že se jí pevná zem pod nohama prohýbá.
I světlo bylo jiné. Zatímco ležela v komnatě, slunce si nabrousilo paprsky a teď jimi nemilosrdně bodalo. Šárka se raději držela ve stínu.
Taky raději nemluvila o těchhle svých pocitech, protože by jí takové stížnosti nejspíš vysloužily další pobyt v komnatě.
Proto zamířila ke kuchyni a přitom měla pocit, že ptáci švitoří z plných plic. Když vlídný kuchtík s ťuknutím položil na kameny pod lavičku misku mléka pro kočky, Šárka sebou trhla a do toho se jí pletly hlasy a kroky lidí kolem. Z té změti na ni náhle vybaflo „vyměněná“. Ohlédla se. Skupinka kluků si povídala na protější straně nádvoří.
„Něco se mi zdálo,“ konejšila se Šárka. „Nebo vypadám jako vyměněná?“
Dnes ráno vypadala v zrcadle trochu bledá. Jenže to znamenalo, že je v naprostém pořádku. Nejspíš.
Jeden z kluků zachytil její kradmý pohled, a asi nebylo ostré jenom slunce a všechno okolo, protože se polekal a praštil hlavou do otevřené okenice, až sklo zařinčelo. Jeho kamarády to pobavilo, ale Šárka se nesmála. Musela však uznat, že nepůsobí jenom na Janky. Pokud se ovšem tenhle kluk taky tak nejmenoval. To by byla hodně divná kouzelná moc.
„Hurá, tady jsi! Připravená?“ zavolala na ni Klára, která se s Annou vynořila ze dveří, a zamávala na ni, jako kdyby se ten den neviděly už nejméně pětkrát.
Atmosféra na nádvoří nemohla být prosluněnější.
„Honem, jdeme,“ zavelela Šárka, než je zase stihne nějaký hromadný hudební výstup.
„Správně, máme důležité poslání,“ prohlásila Klára s takovou vážností, až by jeden čekal, že muži v okruhu padesáti kroků začnou padat na koleno a očekávat povýšení do rytířského stavu. Pro jednoho či dva zbloudilé šlechtice by to znamenalo krok směrem dolů na společenském žebříčku. Zato Janek by se asi štěstím skácel.
„To máme. Hlavně já,“ uvedla věci na pravou míru Šárka.

Důležité princeznovské poslání zahrnovalo dort, který bylo třeba doručit, než se v tom teplém dni začne samovolně rozkládat.
Asi bylo moudré, že se ho ujala Anna.
„Páni, představte si, že by dnes mohl mít narozeniny!“ nadhodila Klára a přehopkala kolem dřevěného zábradlí. Hejno baboček a bělásků, kteří se na něm vyhřívali, se vzneslo a zakroužilo kolem ní. Klára se zasmála a zatleskala rukama. Šárku napadlo, že to není ve víru motýlů úplně dobrý nápad, ale jasně že Klára neodkázala ublížit živé bytosti ani nešťastnou náhodou.
„Jako ten lovec?“ zeptala se Šárka.
„Hm. Musely bychom mu vymyslet ještě nějaký dárek. Nebo další dort.“
„To už by mu asi bylo špatně.“
„A tobě je dobře, princezno?“ zeptala se Anna Šárky starostlivě a ta se přistihla, že mžourá na motýly tak upřeně, až šilhá. Žádný naštěstí nevzplál.
„Ano,“ odpověděla.
„Raději se drž zábradlí,“ vybídla ji Anna.
Byla to dobrá rada. Když kráčela nad vodou, vybavovaly se jí rozhoupané stvoly vodních rostlin. Vítr, který jí olízl kotníky, jí připomněl vánek proutěném sále…
„Kde je to?“ ptala se Klára z druhé strany a vytrhla Šárku ze zadumání. Pak si zkusila odpovědět sama. „Tady?“ ukázala na hlouček domků.
„Měl by to být ten nalevo,“ odvětila Anna. „Král ho tomu lovci princezen věnoval za odměnu,“ upřesnila s pousmáním.
U psince se ozval štěkot a Klára začala psům něco mazlivě odpovídat, ale Šárka měla oči jenom pro muže, který se objevil před domem, o němž mluvila Anna.
Na plotě neměl jediný hrnek a ze šosu mu taky nekapalo. Půda byla dnes suchá, tudíž by na ní šlo zřetelně vidět jakoukoli loužičku.
„Dobrý den, princezny,“ řekl a uklonil se. Tmavé vlasy mu spadly do čela. Neměl čapku ani lovecký oblek, ale Šárka ho poznala. Byl to ten mladík, kterého popudilo, co ostatní říkali nebo spíš neříkali o její matce. „A slečno Anno.“
„Přinesly jsme ti dort,“ oznámila Anna.
„Opravdu?“ odpověděl a potěšeně se usmál. „To bychom si ho měli spolu sníst.“
„Opravdu,“ odpověděla v duchu Šárka temňáckým princeznovským tónem. „Co si upečeme, to si taky sníme.“
Dort samozřejmě upekla Marie nebo někdo se stejným nadšením pro lesní plody, ale tady šlo o poselství.
Její dramatický přednes narušila Klára, která řešila vlastní záhady: „A kdy máš narozeniny?“