28. kapitola

Na jedné z mála šichet, které si tou dobou brala, se Saskie zmínila:
"Mám starosti. Sháním bydlení od podzimu. Moje dosavadní spolubydlící půjde bydlet se svým klukem a já bych náš nynější podnájem sama neutáhla. Takže sháním něco přiměřeného jen pro sebe. Nevíš, Rafaeli, náhodou o něčem?"
"To nevím," odpověděl víceméně bezmyšlenkovitě. Touto problematikou se nikdy nezabýval a absolutně v této oblasti nebyl orientován.
Večer, když doma uléhal do postele, mu však hlavou probleskla myšlenka. Jeho dvoupokojový byt je na něj jako sólistu docela velký. Kdyby se stáhl do obýváku, může ložnici pronajmout Saskii. Zapochyboval však. Nepošle jej Saskie do Paďous? Nebo jej rovnou označí za prasáka? Vždyť se přece úplně nehodí, aby si osaměle žijící chlápek bral do podnájmu slečnu. No co, za zeptání nic nedá.
Za pár dní se mu Saskie ozvala, že má všechny zkoušky úspěšně hotové a že může opět dorazit do kavárny. Když tak ještě téhož dne učinila, Rafael se otázal:
"Co tvé bydlení, máš už něco?"
"Ne, stále ještě ne."
"Víš, něco mě napadlo. Možná, že mě s tím pošleš k šípku, ale přece jenom to zkusím navrhnout. Mám relativně velký byt a jeden pokoj bych ti mohl, samozřejmě ve vší počestnosti, pronajmout. Udělal bych ti nějakou rozumnou cenu a každý měsíc bychom spolu provedli vzájemný zápočet pohledávek, jak by pravil odborník na účetnictví."
Saskie se nijak nepohoršila, nýbrž jen pravila:
"To nezní špatně."
"Víš co, mám nápad. Až tady zavřeme, zavedu tě tam, aby sis to mohla prohlédnout."
"Dobře, ráda se podívám."
Rafael si to plánoval tak, že Saskii ukáže byt a pak ji doprovodí do jejího dosavadního podnájmu. Večer se však situace začala vyvíjet úplně jinak.
Bylo pekelné horko, navíc dusno. Když se Saskií, oděnou jen do docela odhalených letních šatiček a obutou do sandálků na podpatcích, opouštěl kavárnu, z dálky se ozývalo hřmění. Nic však nenasvědčovalo tomu, že bouřka by se měla spustit okamžitě. To se však během malé chvíle změnilo.
Vypukla doslova bouře, hromobití a průtrž mračen. Oba byli během okamžiku mokří totálně. Schovat se nebylo kam. Saskie navíc shodila sandálky, aby se jí lépe utíkalo, takže běžela bosá. Konečně dorazili na místo a ocitli se před Rafaelovým bytem.
"Tak pojď se mnou do bytečku," pokynul Rafael.
"Kdo je u tebe dobyteček, Rafaeli?!"
"Nejsi dobyteček, jsi maximálně vodní nymfa."
Saskie byla totiž pod šaty úplně naostro, takže ve stavu jejich naprostého zmočení byla de facto nahá. Rafael to samozřejmě jako gentleman nijak nekomentoval, ovšem Saskii bylo jasné, že si toho nemohl nevšimnout. Proto jen kontrovala:
"A ty zase hastrman!"
Oba se tomu zasmáli a zmizeli spolu v bytě.