32. kapitola: Vystřízlivění

Na nic nečekali a vyskočili z auta.
Snape oběhl havarované vozidlo a trhnul dveřmi řidiče. Ty však nepovolily. Grangerová učinila totéž na straně spolujezdce. Když se ani jí nepodařilo otevřít, klekla si přímo do louže pod sebou a zkusila prohlédnout okýnkem.
„Vypadá to, že je tam jen řidička,“ křikla na Severuse.
„Zavolejte 999,“ zaúkoloval ji, rozhlédl se kolem sebe a když neobjevil nic, čím by šlo okno spolehlivě vysklít, vrátil se k vlastnímu vozu.
Z kufru vytáhl klíč na kola, doběhl zpátky a zatímco Hermiona mluvila s operátorem tísňové linky, třemi silnými ranami rozbil sklo, rámem se zbytky střepů opatrně prostrčil ruku a otevřel.
„Proboha, to je Marietta,“ vyrazil ze sebe, když se půlkou těla nasoukal dovnitř, aby zkontroloval, v jakém stavu se řidička nachází. „Puls na karotidě hmatný, dech slyšitelný, sípavý. Nevidím stopy vnějších zranění. Silná epistaxe.“
Grangerová vše diktovala dispečerovi.
„Marietto, slyšíte mě?“
Odpověď nepřišla.
„Marietto, otevřete oči.“
Víčka se jí lehce zachvěla, avšak zůstala zavřená.
Snape ji štípnul do předloktí.
Marietta zareagovala ucuknutím a zasténáním. Proudem krve z nosu se zalykala.
„Glasgow skóre 7.“
Snape si znovu odskočil do kufru, tentokrát pro terénní lékařskou brašnu. Nejdřív prohmatal krční páteř, pak si na celou oblast posvítil diagnostickou svítilnou a když neshledal žádné známky poranění, uznal za vhodné vyprostit Mariettu z bezpečnostního pásu.
„Posílají všechny složky,“ informovala ho Hermiona.
„Bezva,“ zafuněl Severus, který se marně snažil odepnout pás. „Do háje, co s tím je? Nejde to rozepnout.“
„Mám to zkusit?“
„Ne. Podejte mi nůžky, přestřihneme to.“
„Héééééj!“ zaslechli něčí hlas a okamžitě se za ním otočili. „Ten auťák blafne!“
Neznámý muž k nim pospíchal liduprázdnou ulicí a mával rukou směrem k podvozku, z něhož se intenzivně kouřilo a mezi obnaženými elektrickými dráty probleskovaly jiskry.
Hermiona, která na rozdíl od Severuse stála venku, spočinula očima na palivové nádrži, odkud zřejmě už nějakou dobu vytékala nafta.
„Musíme ji dostat ven!“ zaječela a přehrabovala se ve Snapeově brašně. „Kde jsou ty nůžky?“
„V chirurgickém setu!“
„A ten je sakra kde?!“
„U všech rohatejch, vypadněte odtamtud!“ řval chlápek, na vodítku držel zuřivě štěkajícího psa a očividně bojoval s nutkáním zůstat v bezpečné vzdálenosti a zároveň ty dva odtáhnout pryč.
Ze šasí vyšlehl plamen.
„Do prdele, pryč! Utíkejte pryč!“ nepřestával hulákat.
Grangerová zvedla oči. Když uviděla oheň a uvědomila si, že k nalezení nůžek není o nic blíž než před deseti vteřinami, zanechala svého snažení a drapla Severuse za paži.
„Musíme vypadnout! Hned!“
Snape, který ze své pozice žádné plameny neviděl, zato měl před očima uvězněnou ženu, setřásl Hermioninu ruku a natáhl se pro svou brašnu.
„Ukažte, najdu to sám.“
Vložil si svítilnu mezi zuby a oběma rukama zuřivě prohraboval obsah.
„Severusi, tohle je šílenství!“ zaječela Grangerová, popadla brašnu, odmrštila ji, pak se stejnou razancí uchopila Snapea za klopy smokingu a trhnutím ho vytáhla ven.
Ve stejnou chvíli Fiat vzplanul a ohnivé jazyky jim oběma horce olízly záda.
Instinktivně se sehnuli k zemi a rychlou chůzí po čtyřech spěchali do bezpečí.
„Já vám to zatraceně říkal!“ osopil se na ně starší muž a hlazením uklidňoval vylekaného psa. „Zasraný hrdinové. Jste v pohodě?“
„Já ano,“ vydechla Hermiona a pohledem kontrolovala Severuse.
„Nic mi není,“ odpověděl přiškrceným hlasem, asi tři vteřiny sledoval sílící požár a když potom uhnul očima, zjistil, že na silnici vedle vysypané brašny leží chirurgická sada, kterou tak zoufale hledali.
Než Hermiona stačila zareagovat, Snape už z plastikového obalu vytahoval nůžky. Pak se vrhl ke kufru svého Jaguaru, sebral z něj cestovní deku, vyválel ji v louži, zabalil se do ní a vyrazil k hořícímu vraku.
„Stůjte!“ vřískla. „Vraťte se! Co si do hajzlu myslíte, že děláte?!“
Nemyslel si nic. Nepřemýšlel. Kdyby ano, nikdy by se neodvážil do těch plamenů skočit. Jediné, na co se jeho mysl koncentrovala, bylo poslepu nahmatat popruh bezpečnostního pásu, sjet dlaní až k jeho ukotvení a co nejrychleji ho přestřihnout.
Marietta na něj dopadla plnou vahou svého bezvědomého těla a na moment ho přimáčkla ke střeše auta. Když se ji snažil odvalit, námahou vydechl a to, co znovu nabral do plic, nebylo vůbec příjemné. Byl to rozžhavený vzduch naplněný dráždivým kouřem, z něhož se mu okamžitě zamotala hlava.
Ještě stále nepřemýšlel. Kdyby ano, s děsivou jistotou by věděl, že tohle je konec a že nemá smysl se o cokoli pokoušet. Místo toho nechal mozek, aby spustil prehistorickou aplikaci „útěk“. Přestal dýchat, přestal vnímat žár i bolest a mechanickými pohyby se plazil ven i s Mariettou.
Najednou ho něco zbavilo jeho břemene a druhé něco ho po asfaltu odtáhlo na místo, kde horko vystřídala příšerná zima.
Během drásavého kašle se pokoušel dýchat a dovolil si otevřít oči.
„Netušil jsem, že jste kromě doktora taky kaskadér,“ zazubil se na něj Oliver Wood, přehodil mu přes ramena suchou deku a podal mu kyslíkovou masku.
„Jděte se bodnout,“ ucedil skřípavě Snape, než si ji nasadil.
„Myslím, že pigáro budete potřebovat spíš vy,“ prohodil velitel záchranářů Max Cattermole. „Až to přijde k sobě, bude to zlý.“
Pohledem naznačil na Snapeovu pravou holeň. Vyhrnutá nohavice odhalovala rozsáhlou popáleninu.
„Dáme vám pětku morfinu a odvezeme vás na pohotovost.“
„Nic mi nedávejte,“ odmítl Severus, když krátce odložil masku. „Jak je na tom Marietta?“
Max Cattermole obrátil hlavu ke dvěma kolegům, kteří ženu opatrně nakládali na nosítka a přikrývali sterilní termodekou určenou pro případy závažného popálení. Snape se tam podíval také a všiml si, že jim pilně asistuje Grangerová.
„Přežije to?“ zeptal se, když zaznamenal její pohled.
Hermiona neodpověděla. Kratičký okamžik na něj hleděla, v křídově bílém obličeji výraz mramorové sochy, a pak beze slova nastoupila s ostatními do sanitky.

„Marietta Edgecombeová, 25 let, Glasgow 4, popáleniny druhého a třetího stupně na 60 % těla, dýchání oslabené, tachykardie 110, tlak 150/70. Na místě zavedena infúze, dostala 15 jednotek morfinu a litr fýzáku v nárazu.“
Noční sestry Snydeová a Clearwaterová zůstaly stát na příjmu jako opařené, když spolu s týmem záchranářů dorazila doktorka Grangerová v potrhaných a zablácených večerních šatech. A když o pouhou vteřinu později prosklenými dveřmi prošel doktor Snape v neméně vylepšeném smokingu, s jednou nohavicí ustřiženou nad kolenem a ošklivě vyhlížejícím puchýřem na bérci, dočista je to vykolejilo.
„Co – co se proboha stalo?!“
„Doktorko Grangerová? Doktore Snape? Vy jste měli nehodu?“
„Mlčte a hněte sebou!“ okřikl je Snape. „Kde je řádný lékař? Já ani doktorka Grangerová dnes oficiálně nesloužíme.“
„Dobrý večer,“ pozdravil doktor Krum, který se jim objevil za zády. „Co tu máme?“
Hermiona se viditelně polekala, protože neměla ponětí, že Viktor vzal noční směnu. Neřekla však ani slovo. Stejně jako Severus. Všichni – Kruma nevyjímaje – se soustředili výhradně na pacientku.
Max Cattermole zopakoval základní informace, předal jim záznam výjezdu a poté, co je doprovodil na vyšetřovnu č. 1, urychleně vyklidil pole.
„Není nutné, abyste tu byli,“ zabručel Krum, mezitímco stetoskopem poslouchal plíce. „Vpravo chrupky. Uděláme snímek hrudníku... Doktore Snape, ta noha nevypadá dobře. Měl byste si ji nechat ošetřit.“
„Cením si vaší starostlivosti, doktore Krume, ale zůstanu tady.“
Merry Snydeová připojovala monitor životních funkcí a pulsní oxymetr, Penelope Clearwaterová zaváděla Foleyův katétr, Hermiona nabírala arteriální krev z podklíčkové tepny a Severus kontroloval průtok kyslíku a hodnotil poškození tkáně.
„Uděláme ASTRUP, kompletní obraz, karboxyhemoglobin a kreatinin,“ zahlásila Grangerová, naplněné zkumavky pečlivě uzavřela, označila a vložila do stojanu. Pak příslušné typy testů sama zaškrtla v žádance a vykročila ke dveřím. „Odnesu to tam, ať máme výsledky co nejdřív.“
„Diuréza každou půlhodinu,“ přikázal Snape a zapsal požadavek do karty. „Kyslík 7 litrů za minutu maskou. Saturace aktuálně 96. Pokud dojde ke zhoršení, zvážíme intubaci.“
„Trachea je popálená,“ sdělil Krum po kontrole horních cest dýchacích. „Je pravděpodobné, že se brzy objeví edém a zkomplikuje situaci. Uděláme to hned. Sestro Snydeová, intubační sadu, rourku sedmičku.“
„Marietta si nepřeje napojení na ventilátor, takže si intubaci ponecháme jako krajní možnost.“
„Máte její písemné vyjádření?“
„To nemám.“
„A nejste ani její manžel, ani zákonný zástupce.“
„To nejsem, ale dobře vím, co si myslí o prodlužování agónie pomocí přístrojů.“
„Tenhle argument je irelevantní. Sestro Snydeová –“
„Ona tohle nechce!“ zaburácel Snape, vytrhl Merry z ruky intubační set a hodil ho zpátky do skříňky. „Znám Mariettu lépe než vy, znám ji od doby, co sem nastoupila jako čerstvě dostudovaná sestřička, a vím, že kdyby mohla mluvit, tak by vás s tímhle poslala do hajzlu!“
Viktor stál připravený za pacientčinou hlavou a se zamračenou tváří trpělivě naslouchal jeho výbuchu. Když Severus skončil, nechal odeznít ozvěnu jeho hlasu a teprve potom promluvil.
„Měl byste odejít. Nejste její ošetřující lékař a nejste objektivní. Sestro Snydeová, tu sadu prosím.“
„Jestli to děláte proto, že Grangerová –“
„Tohle se Hermiony netýká,“ přerušil ho klidně Viktor. „Odejděte, doktore Snape. O této pacientce už s vámi diskutovat nehodlám a jestli se mnou chcete mluvit na jiné téma, počkejte venku.“

Ani v nejmenším ho nepřekvapilo, když na chodbě potkal Pottera, stále ještě oděného do nepadnoucího smokingu, s rozvázaným motýlkem a třemi horními knoflíky košile rozepnutými.
„Co vás to proboha napadlo?“
„Váš přítel je ještě větší drbna, než jsem si myslel.“
„Oliver není můj přítel. A jo, cítil potřebu mi to říct, protože tohle se nestává každý den. A protože jste prý odmítl ošetření. Ta noha vypadá strašně. Vy vypadáte strašně. Pojďte se mnou.“
Harry otevřel dveře druhé vyšetřovny a s nekompromisním výrazem v nich stál, dokud Severus neprošel dovnitř. Pak zavřel a pokynul Snapeovi, aby si vylezl na lůžko.
„Chcete anestézii?“
„Ne.“
„Dobrá.“
Potter nabral do stříkačky pět jednotek morfinu a přihodil ji na tác k ostatním pomůckám. Snape to zaznamenal a obrátil oči v sloup.
„Tak jdeme na to. Teď vyčistím okraje rány a celé to vypláchnu solným roztokem.“
„Poslužte si.“
„Vy si asi myslíte, že mě to neskutečně baví, co?“
„A ne?“
„Ne. Nebaví mě sledovat, jak se někdo, na kom mi záleží, pokouší zabít. Proč jste to udělal?“
„Nevím,“ přiznal Severus upřímně a kousl se do rtu, když ho pod zčernalým puchýřem zaštípal roztok hydroxidu sodného. „Neuvažoval jsem nad tím, co dělám. Vlastně mě to samotného překvapuje. Nevěděl jsem, že bych byl něčeho takového schopen, dokud se to nestalo.“
„Tohle bude chtít incizi,“ prohlásil Harry a prstem v latexové rukavici zatlačil na napjatou, voskově bledou kůži těsně pod kolenem. „Nepůjdu do hloubky, ale doporučuju vám umrtvení.“
„Jděte s tím do prdele a klidně do hloubky, já bolest snáším poměrně dobře.“
Potter k němu zvedl oči a volnou rukou na sítu poslepu nahmátl skalpel.
„Tohle vtipkování není ani trochu korektní, doktore Snape.“
„Kdyby to nebylo vtipkování, bylo by to ještě daleko méně korektní, doktore Pottere.“
Harry přiložil špičku skalpelu ke kůži...
„Víte, že kdyby to nebylo vtipkování, už dávno tady ležíte v úplně jiné pozici.“
… a řízl.
Severus usykl.
„Morfin?“
„Ne. Tohle už horší nebude.“
„Myslíte?“
Potter protáhl řez do tvaru písmene V, hodil skalpel zpátky na tác, sebral z něj pinzetu a rozťatou kůži oddělil od podkoží.
Snape zaryl nehty do prostěradla pod sebou. Do očí se mu natlačily slzy.
„Jste šílenec,“ zavrtěl hlavou Harry, když dokončil ošetření, potřel ránu antiseptickou mastí, přiložil k ní sterilní krytí a převázal obinadlem.
„Jste skvělý doktor. Díky.“
Severus chtěl slézt z lůžka a odejít, Harry mu to ale nedovolil. Stáhl si špinavé rukavice, vyhodil je do koše, půjčil si ze skříňky erární stetoskop a naznačil Snapeovi, že si má sundat smoking.
„A taky výjimečně pečlivý, že?“ ušklíbl se Snape. „Musel jste mít dobrého učitele.“
„Toho nejlepšího,“ vrátil mu úšklebek Potter. „Tak dolů s těmi hadry. Můžete je tu rovnou nechat, uklízečka se o ně postará.“
„A co když odmítnu? Sundáte je sám?“
„Na reverz máte samozřejmě nárok. Ale já na něj kašlu.“
Přistoupil těsně k němu, sundal mu z ramen sako, obratně rozvázal motýlka, vytáhl ho z tuhého límce a rozepnul mu košili. Snape ho celou dobu zaujatě pozoroval a vůbec se nebránil.
„Ale tohle si užíváte, netvrďte, že ne.“
„Bilaterální bronchospasmus. Necítíte závrať?“
„Obávám se, že tak daleko jsme ještě nedošli.“
„Nechte už toho žertování!“ napomenul ho Harry zamračeně. „Nadýchal jste se kouře. Máte zúžené průdušky. Zkontrolujeme saturaci kyslíkem.“
Zapnul monitor a nasadil Severusovi na ukazováček pulsní oxymetr.
„Tohle je zbytečné, Pottere. Není to nic vážného.“
„Saturace 94. Měl byste dostat salbutamol a stoprocentní kyslík.“
„Není třeba. Nemám žádné potíže. Za pár dní se sliznice dýchacích cest vyčistí a bude po problému.“
„Jasně. A nebo vás cestou domů překvapí astmatický záchvat, v důsledku náhlé hypoxie ztratíte vědomí a ve tři ráno nebude kolem nikdo, kdo by vám pomohl.“
„Přeháníte.“
„Máte doma někoho, kdo může kontrolovat váš stav?“
„Ano. Vaše matka se toho jistě ráda ujme.“
„Bezva. Zavolám vám taxi a pošlu jí zprávu, že má na vás čekat. A ten salbutamol dostanete na cestu jako dárek.“
Potter natáhl roztok z ampule do stříkačky a aplikoval ho Snapeovi do ramene.
V ten okamžik se otevřely dveře a dovnitř nakoukl doktor Krum.
„Promiňte.“
„V pořádku,“ mávl rukou Snape. „Doktor Potter už skončil. Pevně doufám. Nebyla to úplně afterparty podle mého gusta.“
„Jdu zavolat toho taxíka,“ vymluvil se Harry a odspěchal pryč.
„Marietta Edgecombeová už je na ARU,“ oznámil Viktor, popošel dál do místnosti a zkřížil paže na hrudi. „Šance na přežití 50 %, pokud se do 24 hodin neobjeví známky infekce.“
Severus tu zprávu přijal mlčky. Jen kývl hlavou a hodil přes sebe vršek chirurgického obleku, který vyhrabal z dostupných zásob.
„Jestli se nepletu, chtěl jste se mnou mluvit o nějaké soukromé věci,“ nadhodil Krum.
„Pletete se,“ odpověděl Snape. „Já s vámi o ničem mluvit nechci.“
„Máte o Hermionu zájem?“
„Momentálně mám zájem jen o dvě věci. Sprchu a postel. Takže pokud mě omluvíte...“
Krum mu zastoupil cestu.
„Odpovězte mi! Soupeříte snad se mnou?“
Snape ho jemně odstrčil stranou.
„Já s vámi soupeřit nemusím.“