32. Paví snění

Ta vzpomínka byla chladná jako vítr, lehká jako vzduch.

Široce roztažená křídla šustila. Nehýbala se. Nadnášelo je studené povětří.
Letěl a sledoval barevné hemžení dole. Vločky vířily. Hluboko pod ním, zasypané popraškem prvního sněhu, zářilo Božské město. Třešňové stromy natahovaly holé větve k obloze, jako by ji chtěly obejmout. Zlatý bůh se usmíval a spokojeně pokyvoval pleší. Děti výskaly. S hlavami vyvrácenými vzhůru probíhaly ulicemi a v rukou se jim zmítala napjatá lanka.
Byl šťastný. Jeho pouto se zemí zase o kousek povolilo. Stoupal. Po malovaných zádech ho pohladil mráz. Doširoka rozevřený zobák zatuhnul. Mezi falešným peřím jiskřila pravá jinovatka.
Držel se na úrovni mraků a nemusel pro to pohnout jediným svalem. Žádný neměl. Nemyslel, netoužil, nebál se. Stačilo mu jen být. Tady a teď. Pokojně se rozplynout v modravém zimním nebi.
Křídla se napjala.
Do papírového draka se opřel další poryv.

Vulkán zaduněl a otřásl se. Na hlavu mu dopadly kameny. Páv se vzepjal a vykřikl. Drásavý zvuk se zadíral pod kůži. Šířil se ve vlnách. Melodie zaskřípala a ze vzpomínek zbyly jen cáry. Píseň se zadrhla v půlce sloky.

„Kluci?” Knihovník se zarazil a chvíli naprázdno pohyboval rty. „Pamatujete si, jak je to dál?”
Kolem ostrova se rozeběhlo ticho. Bilo do uší a trhalo bubínky.
Mlha spadla.
Starosta mlčel. Artur zavrtěl hlavou a zadíval se ke břehu.
Modrá pláž byla tak blízko, že dokázali rozeznat každé peříčko.
Rejnok zapleskal křídly: „Dokázali jste to! Říkal jsem, že stačí nemyslet na …”
“Neříkej to!”
“Poklad!” zachrčel Knihovník.
Paví vody se vzedmuly a narazily do lodi. Přeskočily borty.
Zbohatlík se naklonil.
Starosta zavrávoral a zachytil se kormidla: „No tak, brácho! Vzpomeň si! Dokud se držíme na hladině!“
Peří jim nateklo pod nohy a začalo stoupat.
„Zatraceně, přece se neutopíme!“
Tyrkysová masa pohladila kolena a ovinula se kolem pasů. Sunula se výš.
Obepnula jim krky.
„Mysli! Na cokoliv!“ Artur zalapal po dechu.
„Nedokážu to!“
Knihovník z posledních sil odrazil dotírající brka. Zdivočela a vplula mu do otevřených úst. Zavřel oči.
„Máš brýle do arény. Tak bojuj!“
Trhnul hlavou a zamžoural na růžový svět kolem.
Zbohatlík se vyhoupl z peří a narazil do břehu.