38. Když se zvednou mraky

Čekal.
Ještě jedno zamžikání pavích řas a náhrdelník dopadne na svoje místo. Přilne a zdomácní.
Něco ho zalechtalo na zobáku. Nadechnul se a nasál oblaka růžového prášku. Hlasitě kýchnul. Červánky vyletěly k obloze, zachytily se větru a zmizely.

Mari přestala vrkat. Něžný ptačí hlas jí zadrhnul v krku, zhrubnul a změnil se v nepříjemné skřehotání. Artur povolil sevření. Přirazil paže k tělu a změřil si kluky nedůvěřivým pohledem. Rychle couvli. Starosta nechal modlení. Perlové náhrdelníky se na něj sesypaly. Udeřily ho přímo do nosu. Rejnok zavrávoral a plácnul křídly o hladinu. S hlasitým plesknutím se zřítil do Pavích vod hned vedle skřípajícího Zbohatlíka. Milostné vzkazy z vlaštovčích křídel vzala opeřená vlna. Andulky zplihly.
Zlatý bůh se probudil z transu, vymrštil se a udělal první krok.

Knihovník se oklepal jako starý nevrlý pes. Zavrčel, setřásl ze sebe usazené nánosy zlatých šperků. Zorničky se mu zvětšily, těkaly ze strany na stranu a nepřirozeně se leskly. Pak se zafixovaly. Žíly na krku se napjaly a vystoupily. Pohyb plešaté hlavy přesně kopíroval letovou dráhu náhrdelníku. Přívěšky se třásly a tiše chřestily.
„Chci ho!“ zavřeštěl Knihovník k nebi.
Paví ostrov sklopil oči a zamrkal.
Knihovník se vrhnul k zemi.
„Budeš se válet, kopat a vzteky si rvát vlasy?“ Starosta se zašklebil a se zájmem pozoroval, kam se situace vyvine.
„Rvát?“ Knihovník nezaváhal.
Ukázal na bratra neslušné gesto a zakoulel očima. Zabořil obličej do peří. Zaskřípal zuby. Vší silou se zakousl do měkkého pavího masa a trhnul. Z pusy mu kapala čerstvá krev.
Páv zařval a napřímil se.
Letící šperk se mu otřel o korunku. Svezl se po peří.
Náhrdelník minul cíl.