Seděly kolem stolu a uzobávaly okurkové sendviče.
Mamie dolila čaj šedovlasé ženě v tvídové sukni a béžové halence. Vytáhlá dívka s blonďatými loknami ještě nedopila první šálek.
„Cesta byla dobrá, když uvážíme, v jakém stavu silnice po válce jsou,“ přísně vyhlížející dáma se obrátila na hospodyni.
„Dělají, co mohou. Tady na venkově je to těžké, a před zimou se určitě větších oprav nedočkáme.“
„Znám Dartmoore docela dobře, ale tady jsem poprvé.“
„Je to paradox, viďte. Postbridge, a trvalo nám takovou dobu si vyměnit pár dopisů, abychom nakonec mohli přejet most.“
„Where is Hanička?“ Dívka se podívala na hostitelku.
Mamie se zarazila.
„Budou tu každou chvilku,“ pohled těkal z Eriky na paní z Červeného kříže.
„Poslala jsem syna, aby Hanku přivedl.“
Omluvně se pousmála.
„Není to pro ni lehké.“
„Strašná situace. Pro všechny. Válka poničila tolik životů,“ dáma se chopila dalšího sendviče.
„Where is Hanička?“
Erika už nevydržela sedět. Vstala, popošla k oknu, odhrnula háčkovanou záclonku a podívala se ven.
Šli pomalu a drželi se za ruce. Statný kluk v kalhotách nad kolena a hrubém, doma pleteném svetru a drobnější děvčátko se slámově žlutými copy.
Kolem nich spousta poníků. Oveček. Králíků.
Erika si protřela oči.
Mamie zaslechla kroky. Otevřela dveře dokořán a mlha se vedrala dovnitř.
„To je dost, že jste tady,“ počkala až vejdou a vrátila se ke stolu.
„Hano, tohle je tvoje sestra Erika.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit