46 Břímě odpovědnosti

Rychle se blížící fialový míček trefí na poslední chvíli.
Míček zmodrá a jen těsně mine terč.
Soupeř poskočí vpřed a smečuje rudou.
Zásah do nohy.
Skóre se mění na 17:21.
Zvukové znamení hlásí konec sehrávky.
Dotyk sevřených pěstí, jak velí slušnost.
"Ještě jednu hru? Máte právo na odvetu," vychrlil ze sebe Belliartan.
Laar Kavo si otřel zpocenou tvář ručníkem: "Pro dnešek to stačilo. Pět sehrávek je dost. Jsou prohry, se kterými se dokážu smířit."
"Tak to mám štěstí, hrát dál, tak asi dostanu infarkt."
"Zemřel při Arcanoxu, to by byl pitomý nápis na náhrobek," uchechtl se.
Oba dva se přesunuli do odpočinkové místnosti vybavené pohodlnými koženými gauči.
Servírka ihned přijela s vozíkem přeplněným rozličnými nápoji.
"Vezmu si mangový džus, tři kostky ledu a slámku."
"Pro mně jen vodu, snažím se trochu shodit," poklepal si Belliartan na počínající bříško.
"Dobrá hra. Hned jsem o něco méně nervózní. Na rozdíl od těch vašich zpráv."
"Hlásím to, co jsme zjistili, přeci nechcete abych vám lhal."
"To ne, spíš kdybyste byli přesnější a konkrétnější, to by mi pomohlo."
"Nové detaily se objevují každý den. Teď už známe i přesné datum, kdy se to stane."
"Neberte to jako obvinění, vím, že děláte maximum. Na druhou stranu musíte chápat mojí frustraci. Řešíme to už pekelně dlouho. Bez úspěchu. A teď se zdá, že nám zatraceně rychle dochází čas."
"A co to vyšetřování?"
"Dal jsem na vaší radu, ale jinak jim nechávám volnou ruku. Zatím ale odhalili jen samá lokální spiknutí jednoho souseda proti druhému."
"Proč jste jich tedy nevyslal více? Zdroje tu přeci jsou."
"Kdybyste chtěl postavit vilu, kolik architektů byste na to potřeboval?"
"Nevím, snad jen jednoho."
"A kdybych vám jich na to poslal dvacet, postavili by jí rychleji?"
"To asi ne, ale mohl bych si vybrat z více návrhů, jak má ta vila vypadat."
"No, já poslal do oblasti dva tucty špehů, aby šťourali kolem, ale nepletli se při tom do cesty."
"A výsledek?"
"Nic co by stálo za to vynaložené úsilí. A k řešení problému to nepřispělo nijak."
"Možná je tento problém nad naše síly, vy byste přeci mohl poprosit o pomoc Lordy?"
"Myslíte? Inu, dlouho jsem to zvažoval. Obecně jsem raději, když se mi do ničeho moc nepletou. Ale v tomhle případě jsem nakonec udělal výjimku. Před pěti dny se tu stavovala High-lord Tehwa pro dosti cenné zásoby. Viděl jste někdy její primární podobu? Je to chuchvalec temnoty zhruba humanoidního tvaru o výšce kolem tří metrů. Zhruba v oblasti hlavy má šest zářících očí, do kterých když se podíváš, tak na tebe padne pocit, jakoby z tebe vysávaly všechno teplo. Svištěla chodbou rychlostí závodního koně a já se jí postavil do cesty, a co nejponíženěji jí požádal, jestli by neposkytla nějakou pomoc, či radu."
"Jak to dopadlo?" zašeptal Belliartan skoro jako by před ní stál sám.
"Zastavila asi na dvě vteřiny a pak odpověděla tím hlasem, co zní jako skřípání zubů, který rozrezonuje kovové stěny pevnosti, až máš pocit, že z nich opadá obložení."
"Co odpověděla?"
"Že se jedná o záležitost smrtelníků a je na mně abych se o to postaral."
"Inu, nemohu říci, že bych vám záviděl vaší pozici."

V noci, téhož dne, ve své kanceláři vyhlíží Laar Kavo na oceán. Měsíc stříbří skoro klidnou hladinu. Hvězdy uklidňujícím způsobem tkví na svých pozicích, některé místy zastíněny cáry oblaků, jemnými jak hedvábí.
Kdyby na moři právě zuřila bouře, ani bych si toho tady nevšiml... Klidně by mohl přijít i tajfun a byla by to akorát zajímavá podívaná. Dokonce i stometrová tsunami by se o pevnost rozbila aniž by nadělala škodu... Ať už se na nás přivalí cokoli, tady to nějak ustojím.
Proč mám tedy pořád ten divný pocit ohrožení. Možná to bude tím tlakem shora. Lordi nechtějí být obtěžováni mými problémy, ale pokud mi přerostou přes hlavu, zasáhnou a nahradí mne.
Nezanedbal jsem něco?
Neopomněl jsem nějakou zprávu, anebo náznak?
Možná jsem měl věnovat vyšší prioritu prvotním zprávám o blížícím se ohrožení. Ze začátku byly tak nejasné, že to bych pak musel prověřovat každý zlý sen kdejaké pokoutní kartářky...
Snad jedině ten přehmat s Ataegellenem. To jméno mi ostentativně utkvělo v paměti. Tahle chyba, se nakonec může stát klíčovým bodem obratu.
Samozřejmě je tu pořád ještě šance, že tomu přijdu na kloub a situaci se podaří vyřešit. Jako ustřihnout doutnák než oheň vstoupí do bomby. To by pak slovo chyba zmizelo rychleji než mince v ruce žebráka...

Na stole leží mapa.
Je divně vybarvená.
Čím tmavší barva, tím větší pravděpodobnost ohrožení.
Skvrny na ní jsou od západu k východu a od severu k jihu.
Vedle je svazek podepsaných papírů.
Vždy tam bývá, nyní je ale mohutnější.
Jsou to příkazy k převozu materiálu. Aktivační rozkazy pro skryté zdroje. Příkaz nařizující zvýšené odvody do armády. Schválená povýšení, či potvrzený kariérní postup určitých klíčových osob.
Všechny tyto papíry Laar Kavo osobně podepsal, učinil tím rozhodnutí z titulu své funkce.
Provedení zajistí armáda úředníků, z nichž jen malá část sedí v centru, v pevnosti Mehar Uram.
Třetí noc, kdy přespí ve své kanceláři.
Sám si rozloží přenosné lůžko.
Mohl by říct některému z asistentů, kteří jsou připraveni v pohotovosti vykonat jakýkoli příkaz, ale raději se obslouží sám.
Nechce nikoho cizího ve své přítomnosti v této pozdní době.
Nebude spát dlouho, nejspíše jen tři, možná čtyři hodiny.
Vydržel by i nespat, ale má zjištěno, že pokud nespí vůbec, snižuje se tím efektivita myšlení, a nevyhnutelně začne dělat chyby a tu a tam něco přehlédne.
Krátký spánek stačí aby byl opět ve stoprocentní kondici.
Vlastní sice soukromý palác, ale je to již dlouho, co v něm skutečně pobýval.
Nikdy pro něj nebyl důležitý.
Převleče se do nočního úboru.
Oblek, který svlékl nechá viset na ramínku, kde jej ráno asistent vyzvedne a odnese k vyčištění.
Zhasne všechna světla v kanceláři.
Stáhne vnější pancéřový kryt okna, nikoli ze strachu před možným útokem, pouze aby jej nerušilo světlo skoro jasné noci.
Spánek přijde rychle, skoro jako na povel.
Klidný a hluboký.
Sny se objevují a zase mizí s lehkostí šlehačkové pěny.
Bezvýznamné, nezapamatovatelné.
Ráno pak prasknou jako mýdlová bublina, aniž by po sobě cokoli zanechaly.