Holčičky se po sobě nejistě podívaly.
„Babí, co se ti stalo?“
Ela se probrala.
„Ty vaše mlženky mi něco připomněly. Doufala jsem, že už o nich nikdy neuslyším.“
Dívenky vykulily oči.
„Proč? A jak to, že je znáš? Grannie psala, že je to secret. Že jsou magical, a ať je nikomu neukazujeme. Jinak to nebude fungovat.“
„To jsem netušila, že umíte tak dobře anglicky.“
Líza protočila oči. Překladač přece používají všichni.
„Nejsme mimina! Dostaly jsme je k desátým narozeninám. Od pratety Hanny z Anglie. A napsala nám, že příští léto můžeme přijet za ní na farmu do Dartmooru, a že nám o nich poví úplně všechno. Jen se do té doby ještě musíme zdokonalit v angličtině, abychom si pořádně rozuměly.“
„Babí, jak to, že neumí pořádně česky, když se narodila v Praze?“
„Vypadá jako pohádková babička. Má úplně stříbrné vlasy!“
„To máme v rodině,“ usmála se Ela a prohrábla si kštici. „Šedivíme všechny hnedle po padesátce.“
„Možná je i nesmrtelná! Babi, myslíš že neumře?“
„Každý jednou umře, berušky. A tetě Hance už je devadesát. Ale má tuhý kořínek. Určitě na vás počká.“
„Nás zná taky jen z fotek. Máma říkala, že už je na cestování moc stará.“
„To vy rozhodně nejste. Třeba poletíme napřesrok do Dartmooru spolu.“
Zapištěly nadšením. Uvidí opravdovou králičí farmu. Pohrají si s jehňátky. Skamarádí se se všemi prasestřenicemi z druhého kolena.
„A mlženky můžeme vzít s sebou. Když už o nich stejně víš.“
Mrkly na sebe a zpod polštáře vytáhly za uši špinavé a otahané látkové králíky.
„Ony jsou totiž doopravdy kouzelné,“ ztišila hlas Líza.
„Někdy je vůbec nevidíš. Umí se zvětšovat,“ přidala se důležitě Žofinka. „Ale jsou hodné.“
Ela rozevřela náruč.
„Asi bych potřebovala trochu potulit, cácorky.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit